Naše seznámení ( Naše Láska ) ♥

Není to článek jako každý. Je to zcela jiný. Tentokrát jsem se rozhodla, že napíšu o mě a o mém přítelovy Stanislavovy. A o našem netradičním seznámení. Spolupracujeme na tomto blogu a pomáhá mi s tématy. Je to úžasný člověk. Ale tak, to asi každý řekne o své nejmilejší polovičce. A je asi jasný, že ho nehorázně miluji a, že mi na něm strašně záleží. I když se někdy neshodneme, ale tak to by nebyl opravdový vztah.  Máme toho hrozně společného, až to není ani možné. Až mě to i dokonce děsí.
Jak už jsem na začátku uvedla, je to o našem netradičním seznámení. Ano netradičním, protože jsme se seznámili přes známou sociální síť závisláků a úchylákú  Facebook. Začalo to tím, že jsi mě Standa přidal do přátel. Vůbec jsem ho neznala. Neměla jsem ani páru, kdo to může být. A určitě ho neměl ani Miláček.
Přidávali si mě spousty lidí, ale on mi přišel hrozně zajímavě. Protože jsem ho vůbec neznala. A já od jakživa ráda poznávám nové lidi. ALE hned na začátku mě sklamal tím, že mi vůbec nenapsal. Nikdy jsem nepsala jako první a už vůbec ne klukovy.  Přišlo mi to takové divné. Já jsem holka, která zastává názoru, že by měl kluk, vždycky udělat první krok Ale s ním se to nějak zvrtlo. Heh.  Pamatuji přesně, co jsem mu napsala.
'' Ahoj, přidal sis mě do přátel a ani nenapsal. Tak jsem si tě chtěla zeptat, jestli mě znáš. Protože já Tebe vůbec. :D A jestli ruším, tak se ti omlouvám :) '' . Přesně takhle jsem to napsala. A odepsal mi na to ''Ahoj, ne vůbec nerušíš :) ''. Ze začátku mi přišel trochu divný, ale pak po asi hodině byl hrozně milý.  Psal mi i pusinky, což mi přišlo strašně nevhodné, když jsme se vlastně ani neznali. A přitom měl přítelkyni. Asi tak po týdnu ani ne. Mi napsal, že mě Miluje. Já jsem na svůj dispej jenom zírala s vykulenýma očima. A nevěřila jsem jim. Po domluvě mi začánal, posílat hlasové zprávy. Z jeho hlasu jsem byla unešená. Když jsem ho poprví slyšela, jak mi například řekl zlato nebo miláčku. Tak jsem měla v břiše motýlky. Bylo to tak nádherný a neuvěřitelný. Po pravdě měla jsem strach, aby nebyl jako ostatní. Hraje si s míma citama a nakonec se mi vysměje do obličeje. On ale takový nebyl. Po týdnu mi Stáníček navrhl, jestli by jsem s ním šla na schůzku v sobotu. Měla jsem velký strach. Neznala jsem ho a nevděla jsem kdo to v podstatě je. Prozatím jsem s tím nesouhlasila. V noci jsem o tom začala přemýšlet. Řekla jsem si že ano. Odpověděla jsem mu, že ano. Musela jsem, ale lhát tátovi, že to je kluk ze školy. Mamce jsem řekla pravdu, ta semnou vymyslela tu lež. Hrozně jsem se divila, s jakým přístupem to brala. Třináctiletá dívka se sejde údajně s patnáctiletým klukem přes ráj úchylů Facebook. Dost mě zaskočila. V sobě uvnitř jsem cítila samou nervozitu. Den před schůzkou jsme se dohodli, kde se sejdeme. Jak se oblečeme, aby jsme se poznali. Sobota vyšla na datum 11.10. Tenhle datum NIKDY nezapomenu. Doufám, že ani Standa ne.  Bylo sobotní ráno. Povětšinou jsem spala až do jedenácti, asi jako každý normální člověk. Ale ne, já jsem musela vstávat kolem páté nebo šesté hodiny. A přitom jsme se měli sejít kolem jedné hodiny. Těch děvět-osm hodin přípravy jsem strávila v koupelně před zrcadlem. Pořád jsem něco na sobě vylepšovala. Jako první jsem si umyla hlavu, vyfénovala, učesala. Až jsem měla tohle hotové, dala jsem si vlasy do culíku a začla jsem s lehčím make-up. Spíše jenom řasenka a linkovka. Nic víc jsem nikdy nepoužívala. Až po zkulturnění mého obličeje. Jsem si začla žehlit vlasy a nalakovat. Použila jsem snad půlku laku na vlasy. Oblékla jsem si takové černo-bílé leginy, modro-bílé tílko, šedou mikinu na zip, černou koženou bundu a takové černé boty se zlatými cvočky. Jako úplně nakonec jsem použila černý lak na nehty. Protože jsem si ho na nehty strašně moc nalakovala. Tak jsem dvacet minut mého drahého času , strávila čekáním až mi uschne lak na nehtech. Za Standou mě měl odvést bratr. Staršně jsem pospíchala, ať tam jsem dřív než On.  No... Bratr vůbec semnou nepospíchal. Já měla hroznou trému a strach, že se mu nebudu líbit a, že to všechno zkazím. Asi po patnácti minutách jsme vyjeli. Sejít jsme se měli u školy kam chodím. Šla jsem od jednoho obchodu až ke škole, kde měl čekat Standa. Když jsem byla už skoro u školy. Přišla mi SMSka, že už je tam. Viděla jsem ho vystupovat z auta. Dělal, že si čistí brýle. Přišla jsem k němu a říkám '' Ahoj '' Samozřejmě s úsměvem na tváři. Taky mi řekl '' Ahoj '' A taky se nádherně usmál a objali jsme se. Hned nazačátku jsem u něho cítila bezpečí. Byl nádherně oblečený, bylo mu vážně patnáct let. Představovala jsem si nějakého třicátníka. Ale byl to nádherný, pohledný, okouzlující, mladý kluk. S nádherným úsměvem a s takovou jiskrou v očích. Celou tu dobu, co jsme byli spolu, jsem se usmívala. Myslím si, že jsem ho tím dokonce i děsila. Já jsem přiměřeně dost malá, takže malá , trochu snědá, neznámá, usmívající se pořád dívka. Jo děsila jsem ho. Heh. Hned prrvní den mi dal nádhernou, sladkou, dlouhou pusu. Byla to má první pusa s klukem. Ve vnitř sebe jsem cítila neuvěřitelné chvění. Místo kam jsem pořád dávala hlava, byla jeho hruď. Cítila jsem se tam v bezpečí. A hrozně tam voněl. Sladkým zlaým playboyem určitě. Miluji tu vůni. Povídali jsme si o různých věcěch o nás.  Zjistili jsme, že toho máme staršně moc společného. Až jsme si myseli, že někdo z nás lže. Strávili jsme spolu sice jenom tři hodiny. Ale jsou to nezapomenutelný tři hodiny.  Když jsme se loučili, tak jsme se párkrát vyfotili. Ta fotka je má nejoblíbenější. A doufám, že i Standovo. Stadnu jsme odvezli k lídlu, kde čekal na taťku. Nádherně jsme se rozloučili a já už jela domů. Cestou zpátky jsem se pořád usmívala, nešlo to přestat. Pamatuji, že jsem pořád kontrolovala mobil, jestli mi nepíše... Nakonec i přes Facebook můžete najít toho pravého. Já jsem s Miláčkem už nádherných 8 měsíců.

Broučku můj hrozně Tě Miluji. A nikdy nezapomenu na tento den a datum. Miluji tě ♥ Jsi to nejlepšíí, co mě kdy potkalo. Vážím si Tě a nikdy Tě nechci opustit... ♥ NAVŽDY SPOLU  ♥

Šikana

Kdo nezažil, nemůže psát něco o tomhle támatu. Já to viděla na svý oči a trochu jsem si to i prožila. Pocit, když máte sto chutí se vším zkončit. Že vás svět nenávidí. Nemáte žádnou cenu, ani chuť normálně žít. Pít, jíst, mluvit. Máte strach si o tom s někým promluvit, protože to bude ještě horší než to je.
Povětšinou to dělají zaostalí děti, který to nemají v hlavě v pořádku. Ubližují ostatním bez ohledu na to, jaké by to bylo, kdyby se tohle dělo jim. Kdyby zažívali oni tohle, co zažívali, zažívají některé děti-lidi. Dávno by se na vše vykašlali. Neuvědomují si, že tohle může člověka poznamenat na celý jeho život. Některý děti-lidi končí u psychiatra. A lečí se do kolika let. Osobně nenávidím lidi, co šikanují jiný. Povětšinou slabší než jsou oni. A nejlepší je na tom, že na staršího si nikdy nedovolí. Vždycky když jsem tohle viděla. Měla jsem vždy nervy, vztek a přišlo mi toho člověka hrozně líto. Protože tak maličko vím jaký to je. Umím se do toho člověka vžít. Nikdo si neuvědomuje, jak je krásné, když všichni spolu drží za jeden provaz. A vycházejí spolu. Silnější by měli vždy chránit ty slabší. Nevím, ale nikdy nepochopím lidi, co to dělají naopak. A snaží se ze sebe udělat, ty nejlepší a jak jsou ze všech nejsilnější. A že na ně nikdo nemá. A za každou cenu se nsaží získat u všech respekt.  Jestli čteš tenhle článek a taky něco podobného děláš ostatním. Zamysli se nad sebou. Jaké to pro ně je. Jaký je to pro ně pocit, když je ostatní odstrkují, mlátí,nadávají Buď ten lepší ;) 
----
 Who has not experienced, can not write something about this one. I saw it on my eyes and the little bit I read it i had. The feeling when you have everything to put an end. That the world hates you. You do not have any price, nor the taste of normal life. Drink, eat, talk. You're worried about it talk to someone, because it will be even worse than it is. Mostly they're doing it backward children, that's not right in the head. Hurt others no matter what it would be if this happened to them. If they had this, what experienced, are experiencing some of the children-the people. A long time ago would be at all vykašlali. They don't realize that this can make a person noted for his entire life. Any children-people end up in a psychiatrist. And treats into how many years. Personally I hate people that bully other. Mostly weaker than they are. And the best part is that, the older you will never allow. Always when I saw this. I had always nerves, the rage and it seemed to me that man terribly sorry. Because so little-I know what it is. I can get into that man put yourself. No one does not realize
 

Rasizmus

Tohle je téma, o které se stejně nikdo asi zajímat nebude. Ale já ho tak či tak napíšu. Snad to některým lidem rozsvítí oči a budou mít trošku jiný pohled na tyto lidi. Začnu asi tím, že napíšu, že každý člověk je si roven. A že každý člověk má právo na svoje názory a vyjadřování. A dokonce má právo na to i soudit ostatní lidi, jak se mu zalíbí. Jak už víte asi z názvu, budu psát o rasizmu. Slyšela jsem hromadu narážek na jinou rasu než jste. Píšu jste, protože sama jsem jiná rasa než vy. Narážky, které nebyly zrovna nějak hezké. Například '' Romové do plynu'', '' Rákosníci '' atd atd.. Spoustu lidí si ani neuvědomuje jaký to je být někým, koho ostatní lidi nenávidí. Je to strašné. Tak jako někteří vy máte na nás narážky, to samé můžeme mít i my. Je pravda, že některý lidi jsou hrozný. Ale každý není stejný. Každý je jiný a snaží se být jiný. Já jsem taky romka. A koukněte, jak třeba píšu. Nebo jak přemýšlím. Jsem na jiné úrovni než ostatní. A o to jde. Nesmíte člověka soudit podle jeho vzhledu nebo to co je. On za to nemůže. Já jsem si nemohla vybrat, to co jsem. Jako vy jste si taky nemohli vybrat, to co jste. Nevyberete si.  A menší poučka pro ty co mají narážky na Hittlera, aby vstal z mrtvých a vyraždil Romy. Kdyby Hittler povstal z mrtvých, tak ani Češi nepřežijou, Romové, Židi atd atd. Zůstaly by akorát Němci. Taky si neuvědomujete to, že kolik je v televizních novinách Čechů co něco provedly a tak. Já osobně nejsem vůbec rasista. Jak na Čechy, Romy, Vietnamce a další různé rasy. Jsou to jenom lidi. A taky mají právo na všechno jako ostatní.Všichni kdo se narodil v České Republice, tak jsou Češi. I když pochází z jiného původu. Nesuďte lidi jenom podle toho kdo jsou, podle toho jak vypadají. Nejdřív ho poznejte. A pak suďte. Buďte lepší než lidé, co chtějí pořád někoho soudit! :')    

Vztah na dálku

Vztah na dálku, další krásná věc, kterou každý jednou zažil,zažívá nebo ještě zažije. Já osobně mám vztah na dálku a je úžasný. Každý týden se vidět. A každý den si psát-volat. Za prvé je to romantické. Za druhé více se na sebe těšíte, když přijede vaše nádherná polovička. A za třetí budete muset, získat více důvěry ve vašem partnerovy. A to je přeci úchvatné mu věřit. A když on věří vám. 
Ve vztahu na dálku je důležité si věřit. Mít tu důvěru v tom člověku. Aby jste si nekladly otázky '' Co teď dělá ? Není s nějakou jinou ? '' , '' Co když nejde, tam kam mi řekl, že jde ? '' . Častý otázky, které si každý partner/ka klade. 

A nejvíce okouzlující je setkání. Například , já jsem se seznámila s mým přítelem Stanislavem přes naší proslulou sociální sítí Facebookem. Kdo by uvěřil, že i tam se dá najít i ten pravý. Seznámení přes Facebook je asi tak nejoriginálnější, když s tím člověkem skvěle vycházíte a jste spolu hrozně dlouho. Já jsem se Stáničkem osm měsíců. A je to nádhera. Některé vztahy na dálku se vážně vyplatí. A navíc noa co, že se zamilujete do toho nepravého ? Když je to nádhera se zamilovat. A mít v bříšku motýly. A když to pak nevyjde. Mávněte rukou a řekněte si '' No a, můžu se zamilovat znova a znova. Ale jednou narazím na toho pravého, kterému 'dám' moje srdce''.  Upřímně řečeno komu by se chtělo, být s člověkem, který od vás bydlí 100 km ? Asi nikomu. To vážně pochybuji. Vždycky tam musí být ten omezený počet kilometrů. Tím vším, by jsem chtěla říci, že je jedno jestli je to vztah na dálku či ' normální' - 'obyčejný' vztah. Vždycky to bude nádherný a vždycky se to nějak vyplatí. A navíc nějak tomu nezabráníme. Je to osud. A každého něco čeká. Hlavně se neboj milovat, i když třeba někdy přijde to sklámání. Někde tam na tebe čeká princ/ezna. A je úplně jedno jestli je to vztah na dálku. Tak či tak, to bude stát za to! :) 

Sebedůvěra

Každý z nás měl určitě někdy myšlenku o tom , jaké to je asi být tím druhým. Jaké to je být tím lepším , než jsme teď.  Hodně lidí si neuvědomuje, že zrovna oni mohou být na tom to světě. Že zrovna oni mohou například zachránit tuhle planetu. Řekněte mi, kdo z vás má dostatek sebedůvěry, aby si myslel, že se zrovna můžete stát například nějakým vědcem, který by vymyslel lék proti rakovině. Nebo nějaké jiné nemoci podobný. Asi nikdo, nikdo z nás nemá na tohle dostatke sebedůvěry. Možná to bude tím , že mnoho lidí vám říká '' Ne, na to nemáš '' , nebo '' Ne, to nezvládneš '' . Ale to není vůbec pravda. Naučili jsme se mluvit, psát, číst , počítat, přemýšlet. Dokonce mít i vlastní nápady, představivost. Dejme si příklad z Marka Zuckerberga. Kluk který chodil na Harvardovu univerzitu. Napadlo ho nápad, který pohltil skoro celý svět Facebook. Měl nápad o kterým si myslel , že je skvělý a využil toho. Proč zrovna Ty nemůžeš mít taky skvělý nápad. Jen si věřit , že to dokážeš. Vím, je to dost prostý o tomhle všem psát. Ale trošku pravdy na tom bude. Jsme žijící bytosti s vlastními myšlenkami. Zkusme tenhle svět trošku vylepšit. A to jen tím, že si budeš věřit. A že budeš mít odvahu se sebrat od počítače a tvořit něco jiného a skvělého. Měj to umění získat, to co chceš. Dokážeš to! :)